Sběr přísad do vykuřovadel

Opravdu účinná vykuřovadla se mohou připravit pouze z přísad, které si sami nasbíráte. Když se venku podíváte kolem sebe, poznáte nejlépe, zda a kdy je čas trhat květ hlohu, květenství jírovce, úbory pampelišek atd.. Byliny nikdy nesbírejte v místech se znečištěným ovzduším. Nepoužívejte při sběru železný nebo ocelový nástroj, protože by zničil jejich životní sílu, a ze stejného důvodu nedopusťte, aby se po utržení dotkly země. Nepoužívejte nikdy syntetické přísady, protože jsou pro magické účely bezcenné. Pokud zamýšlíte přidat do vykuřovadel oleje, použijte pouze ty, které si sami připravíte, nebo naprosto čisté aromatické oleje.

Doba pro míchání směsí

Vykuřovadla pro rituální použití by se měla míchat ve správném období. Vykuřovadla očisty a zahánění při ubývajícím měsíci, vykuřovadla ochrany při přibývajícím měsíci. Vykuřovadla úplňku se samozřejmě připravují za úplňku a vykuřovadla pro jednotlivé svátky v čase, na který připadají.

Použití a načasování

Každá rostlina, stejně jako každý krystal nebo kámen, má své vibrace. Některé pomohou vytvořit správnou atmosféru pro meditaci, jiné pro věštění a předpovídání budoucnosti, další mohou vibracím zabránit. Některé rostliny byly zasvěceny určitému bohu nebo bohyni a pomáhaly s nimi navázat kontakt na správné „vlnové délce“.

Vykuřovací svazečky
Původem od severoamerických indiánů. Čerstvě natrhané větve nebo stonky zastřihneme do stejné délky a složíme dohromady a svážeme nití (např. konopnou), pevně utáhneme a zavěsíme do stínu. Je-li suchý můžeme jej použít a to tak, že zapálíme svazeček na jedné straně, sfoukneme plamen a ponecháme svazek žhnout. Vhodné: pelyněk černobýl, pastala, sporýš, konopí, myrta, rozmarýna, chvojka lékařská, pelyněk, šalvěj, rojovník, tomkovice, tymián, bazalka, jalovec, yzop, cedr, cypriš

Vykuřovací copánek
Původem z Nepálu a z Indie. Existují dva druhy:  1. spletené trsy nebo stonky vykuřovacích rostlin. K vykuřování jsou zapáleny na jedné straně tak, že postupně žhnou. Používají se zavěšené či držíce v rukách.   2.   smotané papírové ruličky, naplněné vykuřovadlem.  Rýžový či lýkovcový papír nastříháme na široké pruhy, na který se nasype úzká linie jemně mletého prášku a vše se sroluje do tenké role.  Střed ruličky se přehne přes hák a obě poloviny se propletou. Vhodné : jalovec, santal a atd.

Vykuřovací prášek
Původem z Tibetu a Indie. Před samotným využitím jemně rozemeleme a smícháme 3-4 rostliny. Vhodné: orličník, hřebíček, kafr, borové dřevo, santal, sedr, skořice čínská či tamalská

Vykuřovací kužel
Původem z Německa (Krušné hory). Pevná vykuřovadla drží pohromadě pomocí tragantu. K vytvarování kuželů potřebujeme udělat hustou pastu. K vytvoření pevného základu se musí rozdrtit na prach dřevěné uhlí a smíchat s rozdrceným santálovým dřevem, benzoe a kosatcovým kořenem. Směs doplníte svými bylinami, aromatickým olejem a 5-10% sanytru (ledku draselného) pro snazší zažehnutí.  Vhodné : borovice, jalovec, cypřiš

Vykuřovací tyčinky
Původem z Indie.  AGARABATTI nejčastěji bývají smíchány dřevní moučka, pryskyřice, arabská guma, éterické oleje rozdrcené části rostlin. Do směsi lze přidat ledek - rovnoměrné doutnání. Nejkvalitnější  je japonské. Vhodné: nard, šafrán, mošus, jasmín, santal, orličín, guggul, kafr, kardamon, sal dhup, muškát, pěnišník, vetiverie, hřebíček, badyán, pačuli, ambra, čínská skořice, olibanum, benzoe a jalovec.