Logo Magica

Kadidla - historie

Vykuřovadla se používala od pradávna a používají se dodnes po celém světě. Jsou součástí bohoslužeb mnoha církví. Vykuřovadlo má při náboženských obřadech své zvláštní uplatnění a pro magii je prakticky nepostradatelné.

Vonné látky (odoranty) poutaly pozornost člověka odedávna. Skutečnost, že aromatické látky působí na psychiku člověka a jsou schopny navodit změněné stavy vědomí, byla empiricky zjištěna patrně již v raných dobách lidstva. Člověk má asi pět až deset milionů čichových buněk, které jsou citlivé asi na deset tisíc různých pachů. Nervová zakončení čichových neuronů jsou umístěna v čichovém epitelu stropu nosní dutiny na ploše asi 4 cm2. Rozptýlené částečky odorantů zanesené proudem vzduchu do nosu se rozpouštějí v sekretu nosní sliznice a tak chemickou cestou stimulují čichové buňky, které zachycený signál vedou přímo do spánkové oblasti mozkové kůry a odtud do limbického systému. Čich je tak jediným lidským smyslem, který má přímý přístup do mozku. Chuť, zrak a sluch se do limbického systému dostávají nepřímo. Limbický systém tvoří spolu s hipokampem rozvodnou centrálu, jež koordinuje všechny smyslové vstupy do jednoho celku. V limbickém systému člověka (a v hypotalamu, který je mu blízce příbuzný) nalézáme průsečík emocí na straně jedné, a fyzických potřeb a instinktů na straně druhé. Limbický systém a hypotalamus společně vyvolávají a řídí primární a emocionální potřeby, jako je sex, žízeň, hlad atd., ale i tak niterné emoce, jako je vztek, strach nebo lítost. Z toho je zřejmý blízký vztah čichu k iracionálním složkám lidské psýchy, neboť limbický systém a hypotalamus, v nichž je kontrolována neurochemická regulace organismu, se rozhodujícím způsobem podílejí na utváření emocí. Čich však dosahuje, byť méně přímo, i do dalších částí mozku, které se zabývají pamětí, pozorností a psychosomatickou integrací, takže bychom neměli být překvapeni tím, že vjemy navozené pachy ovlivňují obsah mysli a proces myšlení, duševní koncentraci, a snad i racionální uvažování. Čichové podněty proto v neposlední řadě slouží jako stimulanty extatických stavů vědomí. Z tohoto důvodu po vonných látkách vždy sahali kulty, náboženství i jednotlivci, kteří usilovali o kontakt s bohy, s vyššími silami, s transempirickými entitami.

Vůně a zvláště pak kuřidla byly a jsou věrným průvodcem člověka na jeho cestách do jiných rovin bytí, jejichž cílem je v principu vždy jedno a to samé - uspokojení inherentní lidské touhy po transcendenci.

 

Egypťané

Staří Egypťané se vyznačovali mimořádnou oblibou v užívání vonných látek. Přestože prý byla v Egyptě známa primitivní destilace, byly egyptské voňavky obvykle mazlavé (olejnaté, tukovité nebo voskovité). Vůně se používaly nejen pro osobní potřebu, ale uplatňovaly se i při významných událostech a obřadech dne, měsíce i roku a sloužily též k uctívání a usmiřování bohů a při prosbách o získání výhod. Sošky bohů i zvířecí oběti se potíraly aromatickými oleji a v chrámech se vykuřovalo. Správný výběr aromatické látky se řídil podle božstva, které mělo být osloveno, a také podle druhu a naléhavosti prosby např. slavnosti, pořádané každého půl roku na počest boha Usira. Slavnostní průvody zahajovaly děti, nesoucí na zlatých mísách myrhu a šafrán, které byly určeny k zápalným obětem. Následovala karavana velbloudů, z nichž každý nesl 300 liber (asi 136 kg) kadidla, kasie, skořice, irisu a dalších vonných látek. Všechny tyto produkty byly při velkolepém obřadu spáleny k poctě uctívaného boha. Aromatické látky užívané ve Starém Egyptě nelze dnes už většinou s jistotou identifikovat, přestože nápisy z období střední a nové říše se o vykuřování vonnými látkami zmiňují. Např. faraón Ramses II. (asi 1290-1224 před n.l.) obětoval bohům kadidlo a červený balzám. Ve výjevu, který se zachoval na stěně chrámu v Dár-el-Bahárí, jsou vyobrazeny vykuřovací látky. Jednou ze zobrazených rostlin je pravděpodobně kadidlovník Carterův (Boswellia carteri). Kromě kadidla a myrhy znali Egypťané i mošus, ambru, cibet a celou řadu dalších látek. Hieroglyfickým znakem pro mastix bylo dítě jedoucí na nosorožci. Ebersův papyrus pocházející z doby asi 1500 před n.l. obsahuje seznam čítající na 800 drog a četné předpisy na přípravu vonných směsí, mimo jiné i na nejznámější egyptské kuřidlo kyfi, bohužel bez udání množství: sušená myrha, plody jalovce, kadidlo, šáchor, větvičky pistácie lentišku, pískavice řecké seno, puškvorec ze Sýrie, rozinky a tekutý styrax.

 

Babyloňané

Doloženo je vykuřování cedrovým dřevem a myrhou na počest boha Ea a vykuřování cypřišovým dřevem při vzývání solárního božstva Šamaše. Na babylónských trzích se obchodovalo asi se 200 druhy vonných ingrediencí. V asyrských klínopisných tabulkách je zmiňováno opium již v 7. stol. před n. l. a konopí dokonce již v 9. stol. před n. l.  Známé jsou akkadské výrazy pro rituální úkony „vylití voňavky“ (sirqu), „oběť vůně“ (sirqénu) a „vykuřování“ (qutrinu; od qutru = kouř). Kuřidlo se nazývalo niknakku (= hořící vůně).

 

Křesťané

Podstatně lepší informace máme o starozákonní době, neboť v Bibli jsou četné zmínky o aromatických látkách a kuřidlech. Již v První knize Mojžíšově se hovoří o arabských kupcích, jejichž karavana velbloudů nesla ladanum, mastix a (vonné) masti (Gn 37,25 a 43,11). Ve Druhé knize Mojžíšově je uveden předpis na tzv. Mojžíšovo theurgické kuřidlo: „Vezmi si vonné látky, totiž balzám, onychu, galbanum a čisté kadidlo, ode všeho stejný díl. Z toho připravíš kuřidlo, odborně smísené, osolené, čisté a svaté.“ (Ex 30,34-35, přeložil autor). Neméně důležitý je i předpis na olej svatého pomazání: „Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice, dvě stě padesát šekelů puškvorce, pět set šekelů kasie podle váhy šekelu svatyně a jeden hín olivového oleje.“ (Ex 30,22-25). Přídavná oběť, jejíž pálení se předepisuje ve Třetí knize Mojžíšově, sestávala z bílé mouky, oleje a kadidla (Lv 2,1). Další významnější zmínky o aromatických látkách ve Starém zákonu: myrha, aloe, kasie (Ž 45,9), myrha a kadidlo (Pís 3,6), henna, nard (mast a olej připravovaný z kořene východoindické rostliny nard velkokvětý Nardostachys grandiflora), šafrán, puškvorec, skořice, myrha a aloe (Pís 4,13-14), myrha, aloe a skořice (Př 7,17), yzop (Ex 12,22, Lv 14,4, 49 a 52, Nu 19,6), cedr, cypřiš, santal (2Pa 2,8), skořice, vonný balzám, myrha, styrax, galbanum a kadidlo (Sír 24,15). Kadidlo se pálilo jak Hospodinovi, tak i Baalovi (hlavní mužské božstvo semitských národů, zvláště Féničanů a Babylóňanů, pozdější Marduk). V době soudců byl Baal v Palestině všeobecně uctíván i Izraelem, splynuv v lidové víře s Hospodinem (Sd 2,13 a 6,28-32). Za králů Baalův kult ještě posílil. Baalovy oltáře byly velmi četné (Jr 11,13) i na domech a na střechách (Jr 32,29). Vykuřovalo se nejen u oltářů, ale i na posvátných návrších „slunci, měsíci, souhvězdím a veškerému nebeskému zástupu“ (2Kr 23,5). Za mistry v přípravě vonných směsí platili hlavně Féničané. Rovněž v Novém zákonu jsou zmínky o aromatických látkách poměrně časté. Za všechny připomeňme alespoň kadidlo a myrhu, jež spolu se zlatem přinesli tři mudrci darem malému Ježíšovi (Mat 2,11). O kuřidlech a odorantech se zmiňují i pseudoepigrafní spisy Kniha jubileí, Život Adama a Evy aj. Z četných odorantů používaných Židy při náboženském rituálu ve starozákonních dobách přežívá v dnešním judaismu pouze čichání aromatického koření (hebrejsky besamim) při obřadu havdala (dosl. „odlišení“ či „oddělení“), který zakončuje šabat a svátky. Obřad zahrnuje požehnání nad pohárem vína, kořením a spletenou svící. Požehnání nad kořením zní takto: „Pochválen budiž, Pane, Bože náš, králi světa, jenž jsi stvořil různé druhy koření.“ Pak se otevře speciální, obvykle stříbrná nebo mosazná schránka na koření a vdechne se jeho vůně. Zpravidla se pro tento účel používá hřebíček. * Sabrina Ulbrichová překládá tento výraz jako asfalt, zatímco Plinius uvádí jako aspalathus také rostlinu, podle popisu vikvovitou, statného, téměř stromovitého vzrůstu, s květy podobnými růžím, z jejíhož kořene se získával olej na velmi oblíbenou vonnou mast.  Postupem času však bylo kadidlo znovu zavedeno a našlo v křesťanské liturgii své pevné místo. V současné době se v římskokatolické církvi používá směs jednoho dílu styraxu, čtyř dílů benzoe a deseti dílů kadidla. Někdy se přidávají i jiné pryskyřice nebo vonné silice.  Ještě důležitější roli hraje nejen v ruském pravoslaví, ale i u dalších východních křesťanských církví tzv. svatý myron (z hebr. mar = hořký), který se připravuje rituálním způsobem z velkého počtu (v řecké pravoslavné církvi až ze čtyřiceti) vonných ingrediencí. Myron se používá k pomazání těsně po křtu (obdoba katolického biřmování), při vysvěcování kostelů a k obřadu, který má podobný smysl jako poslední pomazání u katolíků.

 

Řekové

Také Řekové si všimli, že kuřidla a parfémy vytvářejí vhodnou atmosféru pro řadu duchovních, intelektuálních, kreativních a milostných činností a zintenzivňují jejich prožití. Vonný kouř se ukázal být vhodný nejen pro přenos spirituálních poselství, ale sloužil i jako médium při vyvolávání duchovních bytostí, jejichž druh závisel na typu kuřidla nebo dýmu. Kadidlem se uctíval Hélios, Zeus Asterios a Héfaistos. Za pomoci many se vzývala božstva Níké, Apollón, Artemis, Dionýsos Liknítés, Silénos, satyrové a bakchantky, Asklépios, Hygieia, Palaimón, Éós a Thanatos. Styrax sloužil pro invokaci těchto bohů: Kronos, Zeus, Zeus Keraunios, Próteus, Dionýsos, Déméter (v Eleusíně), Semelé, chtonický Hermés a Charitky, zatímco myrhou se invokoval Poseidón, Néreus a Létó. Styrax a mana se pálily Erínyím. Přiřazením kuřidel jednotlivým řeckým božstvům se podrobně zabývají Orfické hymny. Za univerzální exaltační kuřidlo platil ve Starém Řecku vavřín a pro své výrazné purifikační účinky se hojně používal tymián. Ze starořeckého slova thymos (tymián) se ostatně vyvinulo novořecké thymiazein (vykuřovat), thymiana (kuřidlo) a thymiaterion (kadidelnice). Řecký demokratický reformátor Solón (asi 594 před n.l.) omezil v Aténách používání aromatických látek na veřejných místech, protože jejich neustálé a nadměrné používání pokládal za příliš rušivé.

 

Slované

Obdobně je tomu ve slovanské etymologii, která vychází z nejčastěji používaného kuřidla Starých Slovanů, jímž byl jalovec, polsky kadik, který je, stejně jako tymián, purifikačním kuřidlem. Z jeho názvu je odvozeno staročeské slovo kaditi (vykuřovat), kadidlo a kadidelnice.

 

Římané

O počátcích užívání kuřidel v Římě píše Ovidius (43 před n.l. - asi 18 n.1.): K oběti stačila dřív, když člověk si bohy chtěl získat, hrstka bělostné soli vsypaná v obilnou tluč. Nedovážela dosud loď z ciziny po mořských vlnách myrhovou pryskyřici, kanoucí v podobě slz, Indie neposílala nám zázvor, kadidlo Eufrat, šafránu oranžového lístečky neznali též. Z oltáře stoupal kouř, jenž domácím kořením voněl, praskal vesele vavřín, jak jej tam ožíhal žár. Do věnců z lučního kvítí kdo mohl přidati ještě zahradních fialek trochu, bohatým nazýván byl. Nůž, jímž otvírá kněz teď útroby zabitých býků, nebýval při slavnostech nikterak na pomoc brán. (Přeložil Ivan Bureš.) Další velmi informativní pasáž z Ovidiova Kalendáře se vztahuje k 21. dubnu: Kadidlem koňská krev a z telátka popel ti bude, prázdná stébélka z bobů na třetím místě pak jsou. (...) Nechať modravý dým se šíří ze živé síry, ovce ať bečí, až na ni dolehne ze síry dým. Zapal olivu mužskou a jalovec, smrkové louče, také vavřínu listy na krbu praskati nech. (Přeložil Ivan Bureš.) Přiřazení kuřidel k hlavním římským božstvům kodifikované r. 95 před n.1.: Saturn: styrax, kostival Jupiter: čínská skořice, benzoe, vavřín Juno: pižmová zrna Mars: aloové dřevo, ladanum .  Slunce: šafrán, aloe Luna: mastix, kadidlo Merkur: skořice, mastix Venuše: ambra, šafrán Krom uvedených látek používali Římané k vykuřování i cedr, mateřídoušku, sporýš, chvojku klášterskou aj. Kuřidly se ve starověku nijak nešetřilo. Při dosazení judského krále Heroda Velkého Římany na trůn (r. 39 před n.l.) vykuřovalo pět tisíc otroků, takže dým téměř zatemnil oblohu. Jak veliká byla spotřeba kuřidel v Římě, je patrné z toho, že císař Nero při pohřbu své manželky Sabiny Poppaey r. 66 spotřeboval tolik kuřidel, kolik jich byli schopni arabští producenti dodat za celý rok, což rozhodně nebylo málo, uvážíme-li, že Arabové měli pro obchod s kuřidly k dispozici celou námořní flotilu.  Julius Caesar považoval za nutné omezit používaní kadidel v Římě. Aby vůně kadidla nepřipomínala věřícím pohanské bohy a rituály, zavrhovala katolická církev ve svých počátcích jeho užívání při bohoslužbách.

 

Protestantská církev

užívání kadidla opět zavrhla, učinila tak ke své vlastní škodě, neboť mystická a extatická složka víry se z protestantství poněkud vytratila. Pravoslavná církev má naopak k dispozici ještě širší paletu vonných látek než církev katolická. Vedle kadidla se velké oblibě těší růžový olej a růžová voda. Další aromatickou látkou používanou v pravoslaví je tzv. mastixový vosk, který se skládá z čistého bílého včelího vosku, práškového mastixu, myrhy, aloe, tymiánu, bílé pryskyřice a kadidla. Uvedené látky se v určitém, přesně stanoveném poměru smísí a rozpustí se nad ohněm. Výsledkem je hnědá, příjemně vonící viskózní hmota, jež slouží ke „konzervaci“ drobných svatých ostatků, které se přechovávají ve speciální, kalichu podobné nádobě umístěné pod oltářem. V arménské církvi slouží myron k pomazání zesnulých osob duchovního stavu. Užíval se též při slavnostní korunovaci ruských carů. O právo vyrábět myron se mezi východními církvemi v minulosti vedly ostré spory, jejichž stopy jsou dodnes patrné. Složení myronu používaného ruskou pravoslavnou církví: olivový olej 20 pudů bílé víno 2 ankery styrax calamitus 2 pudy benzoová pryskyřice 8 funtů růžové květy 10 funtů černé ladanum 5 funtů bazalka 5 funtů majoránka 5 funtů hustá muškátová silice 8 funtů řídká muškátová silice 22 zolotniků skořicová silice 4 unce (možno přidat ještě 1,5 unce) hřebíčková silice 0,5 funtu rhodské růžové dřevo 6 uncí pomerančová silice 6 uncí majoránková silice 4 unce levandulová silice 12 uncí 7 rozmarýnová silice 12 uncí bergamotová esence 12 zolotniků cedr 3 krabice černý peruánský balzám 10 funtů sandarak 3 funty bílý mastix 12 funtů benátský terpentýn 15 funtů.  V návodu na přípravu myronu se vyskytují ještě dvě ingredience, které v receptu nejsou uvedeny: 5 funtů bílého kadidla a blíže neurčené množství tekutého styraxu.

 

Orient

Vykuřování při obřadech je nedílnou součástí rituálů prakticky všech orientálních náboženství. Vonné tyčinky (často spíše metrové i delší „vonné tyče“) se pálí v chrámech buddhistických i lamaistických, stejně jako ve svatyních taoistů a hinduistů. Tyčinky, které se vyrábějí z nejrůznějších vonných látek (oblíbený je hlavně santal), nejsou v asijských náboženstvích ani zdaleka jedinou metodou vykuřování. Kromě nich se používají i obvyklé kadidelnice, lampy na odpařování éterických olejů, vonné svíce, vykuřovací copánky, ba i sáčky či pytle s aromatickými látkami provívané větrem. Jeden z předních filosofů mahajánového buddhismu, mnich Nágardžuna (kolem r. 200), je autorem pojednání o kuřidlech. Dílo, které bylo napsáno v sanskrtu a dochovalo se pouze v tibetském překladu, nese titul Perlová šňůra malé ódy přípravy kuřidel. Kromě běžných éterických olejů (koriandrový, bergamotový, eukalyptový, šafránový, zázvorový, anýzový, cypřišový, puškvorcový, skořicový aj.) se užívají hlavně směsi (např. olej Kleopatřin a Isidin, olej černého umění, kontrolní olej, olej lásky, mistrovský olej, meditační olej, hadí olej, tygří olej), jejichž složení se tají. Z kuřidel jmenujme alespoň andělské kuřidlo, Astartino kuřidlo, kuřidlo pomocné ruky, vysoké oltářní kuřidlo, magnetické kuřidlo, mystické kuřidlo, chrámové kuřidlo, kuřidlo tří králů, kuřidlo dvojitého kříže, kuřidlo noční královny Agarbati, kuřidlo bohyně Lakšmí a kuřidlo z netopýří (kočičí, vlčí, holubí) krve (srdce, očí). Mimořádná účinnost rituálů souvisí  s obrovským výběrem vonných látek a s detailně propracovaným systémem jejich aplikace.

Bez vonných látek se neobešly ani staré americké civilizace. Při posvátných ceremoniích pálili svou „sladkou trávu“ (tomkovice vonná) Indiáni od Jižní přes Střední Ameriku až po oblast Černonožců severozápadní prérie, a stejně jako asijské kmeny Ainuů, Korjaků a Čukčů, tak i kmeny pobřeží Britské Kolumbie a jižní Aljašky zapalovaly na počest duchů prach ze dřeva a kůry. Původní indiánskou rituální vykuřovací drogou je tabák. Významnou roli hrál i durman, laskavec, jerlín, koka, kakaové boby, fabiana, prérijní pelyněk, bílá šalvěj, americký styrax, borovice (ocoté), jedle, jalovec viržínský, mexický cypřiš, baldové listy, různé balzámy a v moderní době i dainiána a další látky. Kuřidlo ze semen stromových druhů durmanů Datura bicolor nebo Datura sanguinea sloužilo kněžím boha Slunce ve věštírně Sagamozo k vyvolávání extáze. U obyvatel jihoamerických And se zachovalo užívání durmanu dodnes a slouží ke stykům s duchy předků a k divinačním účelům. Durman se tam proto nazývá yerba de huaca (hrobní rostlina). Našly se dokonce indiánské kadidelnice ve tvaru durmanových plodů. Laskavec pokládali španělští kolonisté v Mexiku za prokletý, protože byl často používán Aztéky při jejich náboženských rituálech. Mayové užívali k 8 vykuřování pryskyřici kopálového stromu (Protium copal) maysky nazývanou hach pom, někdy i pryskyřici sapodillového stromu a jinou pryskyřici zvanou maysky puk ak. Pálení těchto amerických obdob kadidla tvořilo neodmyslitelnou součást každého náboženského obřadu. Pryskyřice byly velmi důležitým a cenným obchodním artiklem. Tvarovaly se do malých plochých kotoučků zdobených křížkováním a pomalovaných jasnou tyrkysovou modří. Spousty takových kotoučků byly objeveny při průzkumu Studny obětí v Chichén Itzá. Pryskyřice se pálily v hliněných nádobách, pro tento účel zvlášť vyrobených, na jejichž vnější straně bylo zobrazeno nějaké božstvo. Matné vzpomínky na starou víru a její praktiky se udržely mezi dnešními Mayi v odlehlých krajích. Lakandonští Mayové z Chiapasu stále ještě pálí v hlavním chrámu ve zbořeninách Yaxchilánu kopálovou pryskyřici v typických mayských kadidelnicích. Mayové z východního Yucatánu dosud obětují kuřidla ve svatyni hlavního chrámu ve zříceninách Tulumu na východním pobřeží poloostrova. Indiáni v oblasti Guajany vykuřovali zvláštní pryskyřicí zvanou haiowa.

Liturgické úkony mohou přivolat do blízkosti člověka vyšší bytosti. Aby se tam však tyto bytosti mohly udržet a projevit svůj blahodárný vliv, bylo třeba jim za pomoci vůní a kuřidel připravit odpovídající atmosféru.

zdroj:  wikipedie, Kniha Světla, Dech draka

  zpět na Kadidla