Rostlinná

viz rostlinná magie

Živočišná

Kuřidla pocházející z říše zvířat jsou, jak již bylo řečeno, téměř výhradně materializační.  Kromě krve se používají hlavně různé zvířecí výměšky, jako např. pižmo (mošus). Jako přísada do planetárních kuřidel se někdy užívá srst, peří, rohy apod. Někteří mágové používání krve z etických důvodů zavrhují a doporučují nahradit krev mlékem.

• Krev, hlavně čerstvá, je vskutku ojedinělým materializačním agens, jehož účinek je obdivuhodný. Přesto se však tato „zcela zvláštní šťáva“ používá spíše zřídka, neboť většinou vystačíme se slabšími prostředky. Výjimku tvoří některé entity, které krvavou oběť vyžadují nebo se bez její pomoci nedokážou materializovat. Mezi nejdůležitější zástupce živočišné říše, kteří poskytují mágovi tuto cennou surovinu, patří hlavně holub, kohout, slepice, kočka a králík, vzácně též některá menší zvířata jako netopýr nebo krtek. V případě, že je potřeba jenom několik kapek krve, není nutné zvíře zabíjet, ale postačí krev odebrat injekční stříkačkou. Oběti větších zvířat (kozel, beran, jehně) se v Evropě dnes již v podstatě nepraktikují. 

• Ambra (Ambra) Rozlišují se dva druhy: Šedá ambra (Ambra grisea, Ambra vera) a bílá ambra (Ambra alba, Spermacetum), která se nepoužívá.  Šedá ambra - jde o výměšek vyloučený ze střeva vorvaně (Physeter macrocephalus). Plave na mořské hladině v kusech těžkých 3-10 kg, kde se sbírá.  Šedá ambra je hmota podobná vosku, šedé barvy, bíle vrstevnatá, teplotou ruky tající, zvláštní příjemné pižmové vůně.  Ambra je velmi účinný exaltačně-materializační kuřidlo. Ambra se někdy nahrazuje spermatem, které se pro tento účel zpravidla impregnuje lihem nebo octem.  Ambra je signována Jupiterem, Venuší a Lunou. 

• Bobrovina (Castoreum) je výměšek samce i samice bobra evropského (Castor fiber) nebo kanadského (Castor canadensis). Výměšek se nalézá ve dvou spojených žlázách umístěných mezi řití a pohlavními orgány (tzv. bobří stroj), které se z usmrceného zvířete vyříznou a usuší v kouři nad ohněm, přičemž jejich původně tekutý a žlutý obsah ztvrdne a zhnědne. Bobrovina, která je signovaná Saturnem, je důležitým obranným kuřidlem.

• Pižmo (Moschus) se získává z kabara pižmového (Moschus moschiferus) pocházejícího ze střední Asie. Samec má na břišní straně žlázu, v níž se nachází mazlavý červenohnědý výměšek. Po vyříznutí a usušení váčku jeho obsah ztuhne a tvoří drobivou, tmavohnědou hmotu poněkud mastného lesku, zvláštního pronikavého zápachu a odporné chuti. Podle místa původu se rozlišuje pižmo tonkinské (které je nejkvalitnější), tibetské čili yunanské a kabardinské neboli sibiřské. Pozor na pižmo vyňaté z váčků (Moschus in granis), neboť se často falšuje. Aroma podobné pižmu mají také plody ibiškovce pižmového (Abelmoschus moschatus), tzv. proskurníku. Říká se jim proto pižmová zrna (Grana moschata). Po pižmu voní též květy pižmovky mošusové (Adoxa moschatellina). Obojí slouží jako náhražky pižma. Pižmu se podobá cibet, což je sekret získaný ze žláz šelem z čeledi cibetkovitých (Viverridae) žijících v Africe a jižní Asii. Výměšek, který tvoří jak samec tak samice, se zvířatům vymačkává. Cibetky se pro tento účel chovají. Planetárně jsou jak pižmo tak cibet pro své specifické exaltační účinky pod patronací Venuše, ale i Saturnu, neboť se používají ve voňavkářství jako fixativy zpomalující odpařování parfému a souvisejí tak s principem času. V magii slouží jako přísady do exaltačních a někdy i materializačních kuřidel. Hojně se užívají v sexuální magii.

• Onycha (Unguis odoratus) Jedná se o drápkovité lastury měkkýše křídlatky (Strombus Dianae), které při pálení vydávají vůni podobnou bobřímu pižmu. Sbírají se kolem Rudého moře. Podle starověkých přírodopisců Dioskurida a Plinia voní prý proto, že se tento živočich živí nardem. Onycha je, vzhledem k svému mořskému původu, lunárním kuřidlem. Už při letmém pohledu na egyptské a řecké magické předpisy je patrné, že se ve starověku používalo více živočišných kuřidel, než v pozdějších dobách.

• Egyptská živočišná kuřidla:  materializační: skarabeus utopený v mléce černé krávy, srdce hyeny nebo zajíce, krokodýlí žluč, krokodýlí vejce, tuk z divoké husy; nekromantická: oslí výkaly, mořský krab (pro evokaci fantómů utonulých osob). Jako obranné kuřidlo sloužily opičí výkaly.

• Řecká živočišná kuřidla: rejsek, skarabeus, rak říční, ibisí vejce, svlečená hadí kůže, mozek z černého berana, křepelka, holub, hrdlička, kohout, střízlík, trus paviána, jakož i různé živočišné tuky, kosti, peří apod. Vzhledem k ovlivňování řecké magie egyptskou magií a naopak je pravděpodobné, že stejně jako Řekové, znali i Egypťané vykuřování rejskem, k němuž se rejsek, který je vlastně jakýmsi přirozeným exaltačně-materializačním kuřidlem, pro svůj výrazný pižmový pach dobře hodí. Tento drobný hmyzožravec byl v egyptské magii i jinak velmi populární, jak ukazují předpisy z egyptských magických papyrů. Vliv egyptské magie na řeckou magii dokládá mimo jiné předpis na řecké kuřidlo určené k posvěcení olověné destičky sloužící k magickým účelům: myrha, bdelium, styrax, aloe (exaltační složka), tymián (purifikační složka), bahno z Nilu (symbolizuje živel zemi, který 33 koresponduje s těžkým, saturnským olovem).

Minerální

Výběr minerálních kuřidel není bohatý, ale náleží mezi ně jedno z nejúčinnějších materializačních kuřidel - magnetovec. Je analogický Saturnu a Luně. Používá se drcený nebo, ještě lépe, jemně mletý.  Součástí některých planetárních kuřidel bývá drcené drahé kamení. Důležitým minerálním kuřidlem je také síra, která spolu s česnekem a kořenem černé čemeřice tvořila Faustovo kuřidlo sloužící k „bičování“ vzpurných duchů. V moderní magii se síra často nahrazuje tabákem.

Syntetická

 zdroj:  Kniha Světla, Dech draka

  zpět na Kadidla